Opravdu smutný příběh

Dobrý den, ráda bych se s vámi podělila a náš příběh.

O příběh mých dvou sester a maminky.

Moje maminka vždy hýřila optimismem a dobrou náladou. Přesto, že byla silná kuřačka si nikdy nepřipouštěla, že by nějak mohla onemocnět. Navíc v 46letech.  Ale... Letos v dubnu jí lékaři zjistili nádor na plicích. Bez metastáz. Všichni jsme to vzaly na lehkou váhu. Říkaly jsme si, že to bude dobré. Musí sice na chemoterapie, ale to bude dobré.

 

Bohužel lékaři zjistili, že má maminkal též Aspergilovou virozu. Je to onenocnění hodně závažné a téměř vždy nevyléčitelné. Aspergil, (jak jsme byly poučeny) je houba která napadá oslabené orgány (třeba tím nádorem) , a postupně se rozlézá na ostatní orgány v těle.

Mamka tedy prodělala první chemoterapii. Snášela jí výborně, bylo jí doře, ale po třech dnech jí zasáhla mozková příhoda. Maminka ochrnula na pravou polovinu těla a zasáhlo jí to centrum řeči. Nemluvila. Lékaři nám řekli, že nejspíše má aspergila na mozku a tím se to stalo.

Bylo to hrozné. Maminka nás téměř nepoznávala. Prý jsme jí byly povědomí, ale nevěděla přesně kdo jsme. Jezdily jsme za ní každý den. Učily jsme jí mluvit, chodit, jíst. Kupodivu se maminka začala rychle lepšit.

Lékaři jí chtěli vzít vzorek z mozku, aby si byli jistí, že to je tím aspergilem. Mamka se té operace bála, ale přečkala ji. Bohužel byla zbytečná, protože nic nezjistili, vůbec nic. Tak nám řekli, že už to zjišťovat nebudou a mamku přeložili z neurologie na onkologii.

Tam mamince nasadili kortikoidy a jiné léky.... ale né chemoterapii. Mamince bylo stále hůř a hůř. Sice začala chodit, ale ostaní se nelepšilo.

Přidala se jí vysoká cukrovka, zánět žlučníku.... Také jí zjistili, že hlavní nádor se zmenšil, ale objevilo se jí na plících několik nádorů jiných a metastáze na žebrech.

Asi po měsíci nám lékaři řekli, že bude mamince líp, když jí vůbec léčit nebudou a propustili jí z nemocnice domů. Moje sestra, zrovna končila mateřskou dovolenou. Nevyšlo jí to s přítelem tak se i s malou nastěhovala k mamce, že se o ní bude starat. Za to jsem jí moc vděčná a vážím si jí za to. Já bych si mamku vzala k sobě, ale přestavujem a bydlíme jinde. Mám tři děti a navíc mamka chtěla být u sebe doma. Jezdím za ní co jen to jde.

Sestra je s maminkou tři měsíce. Mamce je hůř a hůř. MY jsme bezradní. Nevíme jak jí pomoci. Maminka nedokáže dost dobře mluvit a nedokáže nám přesně říct jak jí je. Jen říká JÁ JEŠTĚ NECHCI UMŘÍT a plače. Je nám hrozně. Snažíme se jí dělat pomyšlení, jsme sní jak nejvíce to jde.

Poslední týden má maminka bolesti na hrudi, zadýchává se a dusí se strašným kašlem. Dnes jí sestra už musela dát náplasti na bolest. Nevvíme jak to půjde dál, bojíme se o ní a ona se bojí také. Je tak mladá. Mamince je teď 47let.

Během pěti měsíců se nám změnil život. Svět je teď jak naruby. Miluji svou maminku, stejně jako i mé sestry ji milujou a nechcem o ni přijít.

Tímto chci poděkovat mé sestře Pavlínce, že je s mamkou 24hodin denně, že se o ni stará a pomáhá jí. Pavlínko jsi skvělá a mám tě moc a moc ráda. Klaním se před tebou.

Jana Rolníková

Komentáře  

 
0 # Vitka 2010-10-01 23:43
Slova jsou prilis tezka...a vzdy zda se nedostatecna... .Kez Vse, co Leci,Tesi,Zehna ,Uzdravuje,Podp oruje,Dava Nadeji...At Vam s maminkou je dano vseho co nejvice dobreho,co je mozno dati...Shury... nevim odkud...Preji VSE ..
Odpovědět
 
 
0 # poděkováníJana Rolníková 2010-10-03 19:42
Moc děkuji za vaše slova.
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.